Tajemství úspěchů v životě není dělat, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme
(Thomas Alva Edison)

>>SOUTĚŽ, 7.4-28.4.2012<<

Zúčastnit se může opravdu KAŽDÝ

Mé druhé já

Mé druhé já - Anotace

15. dubna 2012 v 17:39 | Vera
Pro ty, kteří to nečetli od začátku...shrnutí, co se tam zatím stalo. sanžila jsem se to zkrátit, ale znáte mě.,..nešlo to :D Teď byste měli pochopit, co se tam zatím stalo...

Mé druhé já - 15

15. dubna 2012 v 0:11 | Vera

Chapter XV
UPOZORNĚNÍ! - MENŠÍ ÚPRAVA V PŘEDCHOZÍ KAPITOLE (KDO O TOM JEŠTĚ NEVÍ)

Mé druhé já - 14 2/2

9. dubna 2012 v 16:43 | Vera

Chapter XIV

Její srdce se i přes to všechno rozbušilo, jako kdyby měla za sebou čtyřicetikilometrový závod ve sprintu a právě přetrhla cílovou pásku. Mimořádně se jí zrychlil tep, což by za normálních okolností vedlo k probuzení. Už ani nedoufala, že by se tohle dalo zařadit pod pojmem "normální". Už kvůli tomu, že kdykoli její podvědomí zamířilo k pomyslnému tlačítku probudit se, nestalo se nic, snad kromě svítivého nápisu Error v její hlavě, který se za pravidelného intervalu střídavě zhasínal a zase rozsvěcoval.

Mé druhé já 14/?

8. dubna 2012 v 0:19 | Vera

Chapter XIV - Part one

Viděla tmu. Ve skutečnosti neviděla nic, protože tma, jak je známo, nejde vidět. Nekonečná temnota ji obklopovala ze všech stran. Jen černo, černo a černo. A k tomu ještě ta tma.
Pomalu se zvedla studené země, přičemž se levou dlaní opírala o podlahu, aby se jí při jejím pokusu postavit se na nohy, nepodařilo upadnout. A vzhledem k její šikovnosti by to nebyla tak úplně nereálná možnost.
Necítila trávu pod nohama a to ji v jistém smyslu znervózňovalo. Vlastně necítila vůbec nic. Nějakou hladkou dlažbu sice ano, ale věděla, že smysly mohou lehce klamat, proto vjemům, které pro ni okolí přichystalo, nedávala vůbec žádnou váhu. To jen její podvědomí vytváří tuhle realitu uvnitř její hlavy a ona byla donucena nechat se jím lehce ovládat.
Neměla bych tu být…

Mé druhé já - 13

3. dubna 2012 v 19:51 | Vera

hm...tisíc let uplynulo...:D tady se zase nic neděje, v příští už snad. Trošku upravuji versi, kterou jsem měla napsanou už dříve, takže jsem musela vymyslet, jak navážu (zase)


Chapter XIII



Poté, co za příchozím zavřela vchodové dveře a podle zvuku právě odjíždějícího auta usoudila, že už tu s největší pravděpodobností není nic, co by přitahovalo jeho pozornost, se se smíšenou změtí pocitů uvnitř její hlavy rozhodla vrátit zpátky do pokoje. Potřebovala klid. Potřebovala pouhých pět minut. Jednoduše si potřebovala utřídit myšlenky. Netajila se tím, že tuto činnost dělala v poslední době poněkud častokrát. Kromě výpadků soustředění a pozornosti tu byly ještě další příčiny. Celý život žije v domnění, že její máma je ten typ člověka, který by nezkřivil vlásek ani mouše natož pak člověku. Už i fakt, že je doktorka. Kdyby někoho zabila, musela by porušit i Hippokratovu přísahu, protože by mu v takovém případě nebyla ochotná zachránit život. A potom se tu objeví nějaký týpek od policie, který jí vrazí pravdu přímo do očí. Možná by se tomu dalo spíše říkat - nepodložené argumenty. Ale na jak dlouho nepodložené...?

Mé druhé já - 12/2

16. března 2012 v 20:15 | Vera


XII - part two


Emma stála jako opařená. Vytřeštěnýma hleděla na policistu a snažila se vyhnout jeho tmavým očím, které na ni stále upřeně hleděly. Levá čočka ji začala nepatrně těkat, proto sklopila pohled a protřela si ji prstem. Přitom se vzpamatovávala z šoku, který ji před několika vteřinami zasáhl.
"tohle přece nemůže být pravda…"
Mumlala si v duchu pro sebe, přičemž se kdesi v jejím nitru hromadil odpor, proti jeho slovům. Chtěla na něho zakřičet, co si to jako dovoluje, zařazovat ji mezi podezřelé! Žádný zločin nespáchala…možná. Nedokázala si k sobě připojit pojem vražda a jméno její matky! To pro ni bylo naprosto nepřijatelné.

Mé druhé já - 12/1

7. března 2012 v 21:58 | Vera

co slíbím, to taky dodržím...:D opět na dvě části.

Chapter XII - part one


Zastavil před jejím domem. Vystoupil z vozu, potom lehce přibouchl dveře a pohlédl na stavbu před ním. V ruce držel poněkud zmačkaný útržek papíru, na kterém bylo modrou propiskou napsáno několik těžko čitelných číslicí a dále dlouhá řada písmenek natěsnaných na sebe, značící dvě nebo tři slova. Rukopis neměl zrovinka úhledný. Papírek rozložil, sklopil k němu oči a snažil se od sebe jednotlivé znaky odlišit, aby tak rozluštil, co je na papírku napsáno. Rukopis neměl zrovinka úhledný, komu to vadilo? Dotyčný si s tím nedělal sebemenší starosti.

Mé druhé já - 11/2

29. února 2012 v 13:22 | Vera


berte prosím s rezervou, psala jsem to když jsem měla teplotu, takže to není zrovna dokonalý...:D

Chapter XI - second part


S námahou se jí podařilo vypotácet se z koupelny na chodbu, aniž by musela jedinkrát vrazit do stěny nebo do jakékoli jiné překážky, která jí stála v cestě. Kupříkladu otevřené dveře. Zastavila se a zaposlouchala se do hlasů, tiše se linoucích odněkud pod schody. Nahoru na chodbu, kde stála, dopadalo z lustru zavěšeného v obývacím pokoji velmi matné světlo, díky bohu vylučujícího jakoukoli přítomnost zlodějů nebo jiných nevítaných návštěvníků, protože by si nedokázala představit někoho tak hloupého, který by si při vniknutí do domu ještě svítil na cestu něčím jiným než nevýraznou baterkou, aby na sebe nepřilákal moc pozornosti.

Mé druhé já 11 1/2

25. února 2012 v 22:34 | Vera


po trošku "delší pauze..." jsem se konečně dostala k tomu něco přidat. Opět je to na části, tentoktát dvě. V téhle se toho zrovna nic moc neděje, ale...ale nic :D prostě nedokážu psát, když mě u toho někdo sleduje, nebo když mám v pokoji...prostě když tady pořád někdo je. Pak se na psaní nedá soustřdit a akorád si poslechnu, že jsem trapná, že to pořád zavírám...vás by to snad neštvalo?...no já se přestávám vykecávat a radši jdu...:D :D
PS: druhá část je opět v nedohlednu

Chapter XI - part one

Ještě dlouho jí trvalo, než se dokázala sžít s realitou, že sen je konečně nenávratně pryč. Cítila, jak každá část jejího těla mnohonásobně zvětšila svoji hmotnost, tak, že sama sebe nedokázala zvednout z matrace a byla odkázána zůstat přilepená zády k posteli a čekat do té doby, dokud se jí zase nevrátí síly do končetin.
Neskutečně se jí točila hlava, jako kdyby právě prožívala kocovinu po hodně rušné párty a celý obraz před očima teď měla roztěkaný. Přivírala a zase otevírala víčka ve snaze srovnat si "tančící zdvojené předměty" pěkně na své původní místo, aby odlišila iluzi od pravé reality.

New picture

25. února 2012 v 17:42 | Vera
trošku jsem se rozohodla udělat si titulku k povídce, co teď píšu, "sama" a nekopírovat tak už něco hotovýho z Googlu. Jasně, podklad pro to jsem samozřejmě nefotila sama, ale dala jsem si práci alespoň s úpravou. Ne, jasně, ode mě nečekejte zázraky, nejsem Master na upravování a ani nemám pořádnej editor, musela jsem to dělat přes internet TADY (jistě znáte) je to jednoduchý na pochopení a dobře se s tím pracuje, ale Photoshopu se to asi nevyrovná...:D


Není zase tak těžký poznat, kdo na tom obrázku je ( Hihihueee :D) ale já jsem nic lepšího prostě nenašla, takže Sry

předtím jsem tam měla tohle

Mé druhé já - 10 3/3

21. února 2012 v 17:59 | Vera

dneska jsem začala s psaním trošku dřív a to je i důvod, proč přidávám novou kapitolu :D Příběh se konečně posune trošku jiným směrem, už to nebude jenom sen, ačkoli něco podobného tam ještě v budoucnu bude hrát svou roli...

Chapter X - part 3

Natáhla po ní ruce, aby si ji mohla ještě naposledy pohladit a alespoň s někým cítit svůj dotek, když v tom se malá holčička probudila. Chvíli se na sebe jen tak dívaly, jejich oči se střetly na několik málo okamžiků, ve kterých měla Emma neodvratný pocit, že hledí dítěti přímo do duše, ale zároveň v ní nalézala své vlastní pocity a myšlenky. Holčička však, jako kdyby vycítila něčí přítomnost, se jen schoulila do klubíčka a tiše se rozplakala. A Emma jako by ve svém nitru plakala taky. Duši jí sevřela tvrdá schránka, která se každou uplynulou vteřinou stahovala k sobě a uzavírala ji uvnitř.
Nechápu to

Mé druhé já - 10 2/3

19. února 2012 v 18:12 | Vera

No nakonec se mi to tak trošku roztáhlo...:D takže to "možná" bude mít ještě jednu část...:D :D :D snad nevadí, že tohle ještě není konec kapitoly

Chapter X - second part

Za oknem se něco mihlo. Zpozorněla a popošla blíže a hleděla skrze něj ven do tmy. Přes stále hromadící se kapky na skle toho nebylo mnoho vidět. Buď to byl jen přelud anebo některá z těch postav venku, se kterými se před malou chvílí setkala. Srdce se jí ze samého strachu div nezbláznilo, přestože v sobě, ve svém nitru, necítila život. Jen mrazivý nádech smrti, která si za několik málo minut vybere svoji oběť.

Mé druhé já - 10 1/3

18. února 2012 v 19:50 | Vera

Bez dlouhého zdržování v podobě mých obvyklých keců...:D :D :D jen druhá část po pravdě nevím, kdy bude.

Chapter X - part one

Stáli opodál, na asfaltové silnici před domem a něco si mezi sebou tlumeně povídali. Noc právě vstoupila do své největší síly, což dokazovalo dvanáct úderů do kostelního zvonu, který právě oznamoval půlnoc. Ulice byla dokonale prázdná, bez života. Klid, v panujícím bezvětří se nikde nehnul ani lísteček, jen ta skupinka. Ve vzduchu se vznášela atmosféra nepopsatelného děsu, jako kdyby se v následujících minutách mělo odehrát něco zlého.
Byla zde taky. Nepřišla, prostě se tu jen tak náhodou objevila, jako kdyby se připojila do již rozehrané multiplayer hry a byla teď její součástí jako každý jiný, který se sem připojil.

Mé druhé já - 9

17. února 2012 v 20:36 | Vera

Je to už hodně dávno, co jsem nic nepřidávala. Naposledy v pondělí?...docela dlouhá doba..:// doufám, že to věčný vás čekání zatím neodratilo, podobně, jako jsem já vzdala čekání na Inheritance :D :D :D. Docela se divím, že už mě nezajívá, jak to dopadne...no zpět k věci; devítka není nijak exta záživná, jako třeba předchozí kapiotoly. jinak se omlouvám za případný chyby...Enjoy :)

Chapter IX

Bleskově otočila klíčem v zámku, vzala za studenou kliku a vstoupila dovnitř do malé předsíňky. Docela ji překvapilo, když zjistila, že je v celém domě dokonalá tma, jak tomu v tuto hodinu mnohokrát nebývalo. Bylo docela možné, že se máma vrátila z práce natolik unavená, že si šla okamžitě lehnout s předpokladem, že je Emma už dávno v posteli, ale že by ji nepřišla ani pozdravit? Tahle část se jí nějak nezdála, protože tohle nebyl mámin styl, přijít domů a nedat o době vědět ani slovem "Ahoj"

Mé druhé já - 8

13. února 2012 v 21:29 | Vera

Pozdě, ale přece! :DD

Chapter VIII


Dveře se s rachotem otevřely a dovnitř vstoupily dvě tmavé postavy. Světlo jejích baterek zalilo celou místnost oslňujícími pruhy světla a způsobovaly to, že veškeré předměty, co se tu nacházely, vrhaly na podlahu a na stěny dlouhé, tmavé stíny.
Chvíli oba jen tak nehybně stáli na prahu, když tu jeden z nich konečně vystoupil o několik kroků dopředu a znovu přejel místnost zleva doprava baterkou, snad aby si něco zkontroloval. Chybělo jen málo a Emma mohla být prozrazena. Tiskla se na hranu jedné z krabic, ze silného kartónu a sledovala dění před sebou. Snažila se ztlumit srdeční tep, který se vyšplhal až ke kritické hranici mezi panikou a infarktem. Cítila, jak se silně klepe po celém těle, jak jí ovládal strach a drobné kapičky potu, které jí rázem vyrašily na vlhkém čele. Po těle se jí proháněl mráz, přinášející jen svědectví o tom, do jaké zapeklité situace se to dostala.

Mé druhé já - 7

9. února 2012 v 21:06 | Vera

Neupravená, neopravená a právě-teď-dodělaná kapitola...:D omlouvám se že je to tak pozdě, ale dopoledne jsem odjela pryč a na počítač jsem se dostala až o šesti odpoledne...ale stihla jsem to, jak jsem slíbila...:D

Chapter VII

V tu chvíli dočista zapomněla, co je pro ni bezpečné a co ne, ale byla to jediná možnost, jak se z této dočista zapeklité situace dostat. Nemohla už dál čekat až do chvíle, kdy si jí právě přicházející postavy všimnou, i když je od sebe oddělovala ještě dost velká vzdálenost a zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by ti dva nějak zvlášť spěchaly. Nemohla se zbavit dojmu, že se spíš snaží na sebe nepřilákat pozornost nikoho, kdo by se tu jen čistě náhodou mohl objevit. Bylo to krajně nepravděpodobné, ale když ona málem narazila na ně, tady, v opuštěných nočních uličkách, mohla už klidně věřit čemukoli.

Mé druhé já - 6

8. února 2012 v 17:43 | Vera

Chapter VI


Ticho. Po okolí se rozléhalo pouze hlasité skučení větru, který si pohrával s rozbitými okenicemi domů na pravé straně ulice a třískal s nimi do jejich zdí oprýskaných zdí. Emma si od nich snažila udržovat co největší odstup a raději procházela po chodníku v těsné blízkosti u pouličních lamp, kde se však musela vyhýbat nesčetnému množství popelnic a odpadků, povalujících se jen tak na zemi.

Mé druhé já - 5

4. února 2012 v 19:07 | Vera

Chapter V

"Cože, to už je tolik?"
Vylekala se Emma při pohledu na hodiny zavěšené na fialové stěně Jillina pokoje, které nemilosrdně ukazovaly už čtvrt na deset, a velká ručička se dál ohromnou rychlostí přesouvala směrem ke třicítce.
"to jsme se zase zakecaly a mamka neví, že jsem tady!"
"Emmo, klid!"
Snažila se Jill zastavit její paniku, která by se brzy mohla začít vymykat kontrole.

Mé druhé já - 4

3. února 2012 v 20:44 | Vera

Tak, (konečně) přidávám čtvrtou část. Tahle kapitola je mimo jiné krátká, nudná a nezáživná, co víc si přát? :D :D Dlouho jsem přemýšlela, jak to vlastně udělám, až jsem se nakonec rozhodla pro tuto cestu a navíc jsem potřebovala nějak navázat na to, co přijde později, aby to sedělo...:D

Chapter IV

"Jill, mě se tam nějak nechce…"
Přiznala Emma po skončení školy, když se obě po poslední hodině konečně potkaly v šatně.
"Nevím, co mám říkat, nevím jak se mám chovat, tohle bude ten největší trapas v mém životě a mamka mi ještě ke všemu nebere telefony, takže bych na to byla sama.

Mé druhé já - 3

31. ledna 2012 v 23:52 | Vera

Chapter III

"…dně ať si Amanda říká, co chce, já to prostě vidím takhle. Co myslíš ty?"
Nic, naprosto žádná odpověď, jako by její slova měla vyznít do prázdna.
"no tak Emmo, vnímáš mě už konečně?"
Zase nic. Tentokrát už to Jill nevydržela. Naklonila se ke své kamarádce a prudce s ní zatřepala za rameno. Emma sebou trhla, podobně jako dnes ráno ve svém pokoji. Hezkou chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co se to tu děje. Z posledních několika málo minut si nepamatovala zhola nic.

Mé druhé já - 2

24. ledna 2012 v 18:59 | ???

Chapter II

Emma se trhnutím probudila a prudce se posadila na posteli. Z čela jí odkapával horký pot a při tom se tvářila neobyčejně rozrušeně. Tento sen se jí zdál už několikrát. Začalo to asi před týdnem a od té doby se k ní noc co noc zase vracel s navlas stejným scénářem, ale ještě nikdy předtím to nebylo tak živé, jako tentokrát.
Prázdným pohledem zírala na bílou stěnu před sebou, kde se jí před otevřenýma očima odehrávaly záblesky z toho podivného snu, jako sestříhané fotografie na běžícím pásu. Už to znala nazpaměť, věděla, kdy co přijde, ale nijak nedokázala zabránit, aby jí to ani tentokrát nepřipadalo tak děsivé, jako pokaždé. Vždycky se zdálo, jako se celý ten děj odehrával přímo před ní, ale přesto do něj nešlo vstoupit. Podobně, jako kdyby si nasadila 3D brýle. Něco takového je ovšem ve snech zcela nemožné.

Mé druhé já - 1

17. ledna 2012 v 18:06 | ???

Chapter I

Obloha se zatáhla a na zen dopadaly první kapky. Bylo už pozdě v noci. V dáli se zaburácel hrom, signalizující pomalu blížící se bouři. Temná mračna se děsivě stahovala nízko nad město ponořené do klidného spánku a hvězdy ze strachu před nimi raději samy vyhasínaly. Brzy se rozpršelo docela, přitom černé nebe ozářily dva jasné záblesky oslňujícího světla. V té době se ozval první výstřel…

Mé druhé já - Introduction

16. ledna 2012 v 15:49 | ???

Jeden chybný krok…
Jediné špatné rozhodnutí...
a celý život se vám rázem obrátí naruby.
Dny šednou…
Není nikdo, komu by se dalo věřit…
jenstále narůstající strach o vlastní život,
skrytá pravda o vlastní rodině
a nekonečná nejistota z toho, copřinese zítřek…
každý okamžik může být ten poslední…
už není cesty zpět.

Mé druhé já

16. ledna 2012 v 15:26 | ???
Asi první povídka na pokračování na tomto blogu. Budu se snažit přidávat každou část vždycky jednou týdně (v pondělí nebo v úterý) podle toho, jak budu mít čas, protože je ještě spoustu jiných věcí, které bych chtěla udělat a na tohle mi po pravdě nevyzbývá moc času (Anne asi ví, o čem mluvím...;))
Uvidím, jestli tu ještě dneska něco přibude
 
 

Reklama