Tajemství úspěchů v životě není dělat, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme
(Thomas Alva Edison)

>>SOUTĚŽ, 7.4-28.4.2012<<

Zúčastnit se může opravdu KAŽDÝ

Únor 2012

číslo 48...co zajímavého?...;D

29. února 2012 v 17:26 | Vera |  Kecy v kleci :D
sama tomu nedokážu uvěřit! :D už je konec února! (jako já žiju v domnění že už je dneska Březen, no nevadí :D) proč zrovna 48? protože i s tímhle jsem za teto měsíc toho stihla napsat tolik, co za svoje blogování ještě nikdy! (obvykle tak...no nechce se mi to počítat)
stránku mám založenou teprve měsíc a něco...ale i za tu dobu jsem poznala spoustu úžasných lidiček, na jejichž blog se vždy ráda vracím!! díky vám jsem vydžela až doteď (přiznávám, že jsem to v začátcích chtěla vzdát!!!) :D :D :D

JSTE SUPER!!

Mé druhé já - 11/2

29. února 2012 v 13:22 | Vera |  Mé druhé já


berte prosím s rezervou, psala jsem to když jsem měla teplotu, takže to není zrovna dokonalý...:D

Chapter XI - second part


S námahou se jí podařilo vypotácet se z koupelny na chodbu, aniž by musela jedinkrát vrazit do stěny nebo do jakékoli jiné překážky, která jí stála v cestě. Kupříkladu otevřené dveře. Zastavila se a zaposlouchala se do hlasů, tiše se linoucích odněkud pod schody. Nahoru na chodbu, kde stála, dopadalo z lustru zavěšeného v obývacím pokoji velmi matné světlo, díky bohu vylučujícího jakoukoli přítomnost zlodějů nebo jiných nevítaných návštěvníků, protože by si nedokázala představit někoho tak hloupého, který by si při vniknutí do domu ještě svítil na cestu něčím jiným než nevýraznou baterkou, aby na sebe nepřilákal moc pozornosti.


Snad možná...možná :D

29. února 2012 v 10:59 | Vera |  Co, kdy, kde, proč a jak

neříkám, že už mi je nejdlíp a taky neříkám, že už půjdu zítra do školy ( i když s velkou pravděpodobností asi ano...) Ale konenčě jsem se zase jendou dostala k počítači (protože doma není nikdo, kdo by mi to zakazoval, takže pšššššššt :D) mám rozepdanou 11tku (tak asi 1 A4 :D) ale možná to dneska nebude, protože budu muset svůj pobyt tady hodně omezovat, aby mě teplota zase nevylítla do nebeských výšek..:D)

Dneska už asi nic :/

28. února 2012 v 15:20 | Vera

Myslela jsem, že dneska přidám 11 tkou kapitolu a nebo pokračování v Abecedě, ale...je mě hrozně blbě, bolí mě hlava a všechno...:/ :/ takže pochybuju že budu přehnaně aktivní...omlouvám se všem, doufám že počkáte

Magický TrojúHELLník

27. února 2012 v 18:59 | Vera |  Magický TrojúHELLník

Moje spoluautorská povídka a Anne.
Žánr - Sci-fi x Realita

Zatím jenom Introduction, prtože se stále dohadujeme, kdo napíše první kapitolu a to se protáhne...dost protáhne...:D takže zatím přidávám jenom kousek na úvod, co jsme dneska sepisovali v knihovně. Teda spíše Já, Anne seděla zavrtaná nad nějakou knížkou a pak to po mě jenom četla...


První kapitola.........................Do rubriky

v této rubrice platí
PŘÍSNÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!!!

dole v c.č je INTRODUCTION!

Pokrok mého superďábelského plánu

27. února 2012 v 18:25 | Vera |  Kecy v kleci :D
Aňo, zítra se nám vrací češtinářka....a ty VÍŠ, co to znamená že??!!....:D :D :D Muhaha...:D


A jako...Anděl

26. února 2012 v 19:39 | Vera |  Abeceda
povídka ka zamyšlení...snad

A jako…Anděl


Noc padla na město, na černé obloze do tmy zářily slabé lampičky vzdálených hvězd, jejich svit však byl zastíněný jasným úplňkem, vznášející se nad tmavou siluetou vysoké kostelní věže, na mírném kopečku, vsazeném zrovinka uprostřed nemalé horské vesničky, jejíž hodiny právě odbíjely pozdní noční hodinu. Nebe bylo téměř bez mráčků, jen tu a tam, za lesem, zalézala za obzor větrem potrhaná oblaka.

A Teď...něco úplně jiného!...=D

26. února 2012 v 14:09 | Vera |  Mini-povídky

čím to, že skoro každý můj čllánek má v mnadpisu smajlíka?...:D :D nevím co bych dělala kdyby z klávesnice vydloubli dvojtečku a Déččko...asi bych si musela najít jiný způsob, jak to psaát...:D

Ale teď přímo k věci, rozhodla jsem se trošku více rozšířit jednorázové povídky, takže mě napadlo tohle (NÁPAD JSEM NIKDE NEZKOPÍROVALA!!) Na každé písmenko z abecedy vymyslím nějakou kratičkou povídku třebe A jako...a teď slovo na A napřiklad AUTO a posupně B jako... C jako... až do Ztka :D. a podobně bych to chtěla udělat i s barvami (FIALOVÁ, MODRÁ, ČERZNÁ...) ale zároveň tak, aby to jednotlivou barvu charakterizovalo. dejme tomu, že u červené budu psát o PEKLE (TŘEBA :D)

>>BARVY<............>ABECEDA<<

Mé druhé já 11 1/2

25. února 2012 v 22:34 | Vera |  Mé druhé já


po trošku "delší pauze..." jsem se konečně dostala k tomu něco přidat. Opět je to na části, tentoktát dvě. V téhle se toho zrovna nic moc neděje, ale...ale nic :D prostě nedokážu psát, když mě u toho někdo sleduje, nebo když mám v pokoji...prostě když tady pořád někdo je. Pak se na psaní nedá soustřdit a akorád si poslechnu, že jsem trapná, že to pořád zavírám...vás by to snad neštvalo?...no já se přestávám vykecávat a radši jdu...:D :D
PS: druhá část je opět v nedohlednu

Chapter XI - part one

Ještě dlouho jí trvalo, než se dokázala sžít s realitou, že sen je konečně nenávratně pryč. Cítila, jak každá část jejího těla mnohonásobně zvětšila svoji hmotnost, tak, že sama sebe nedokázala zvednout z matrace a byla odkázána zůstat přilepená zády k posteli a čekat do té doby, dokud se jí zase nevrátí síly do končetin.
Neskutečně se jí točila hlava, jako kdyby právě prožívala kocovinu po hodně rušné párty a celý obraz před očima teď měla roztěkaný. Přivírala a zase otevírala víčka ve snaze srovnat si "tančící zdvojené předměty" pěkně na své původní místo, aby odlišila iluzi od pravé reality.


New picture

25. února 2012 v 17:42 | Vera |  Mé druhé já
trošku jsem se rozohodla udělat si titulku k povídce, co teď píšu, "sama" a nekopírovat tak už něco hotovýho z Googlu. Jasně, podklad pro to jsem samozřejmě nefotila sama, ale dala jsem si práci alespoň s úpravou. Ne, jasně, ode mě nečekejte zázraky, nejsem Master na upravování a ani nemám pořádnej editor, musela jsem to dělat přes internet TADY (jistě znáte) je to jednoduchý na pochopení a dobře se s tím pracuje, ale Photoshopu se to asi nevyrovná...:D


Není zase tak těžký poznat, kdo na tom obrázku je ( Hihihueee :D) ale já jsem nic lepšího prostě nenašla, takže Sry

předtím jsem tam měla tohle


Když to jinak nejde...:D

23. února 2012 v 20:24 | Vera |  Photos & Arts
------> tohleto jsem kreslila, když jsem se zrovna z nevysvětlitelných důvodů nedostla na PC :D Má to vypadat, že se otáčí, ale vůbec to tak nevyadá...:D :D


Hola Amigos! :D

23. února 2012 v 20:21 | Vera |  Co, kdy, kde, proč a jak
Takže :D kapitola je rozepsaná, třeba přibyde už dneska,
co já vím ale spíš ne protože se musím učit :// Zítra má kámoška oslavu narozenin, zítra nebudu skoro vůbec doma a ještě pro ni nemám dárek (to jsem celá já..:D). A zítra taky přijede sestra z hor. Musím říct, že ten týden uběhl rychleji, než jsem čekala, ale docela už se těším až se vrátí (nemám koho otravovat :D :D)


Rozcestník

22. února 2012 v 15:02 | Vera |  Co, kdy, kde, proč a jak
Tak, vím že na hlavní stránce teď nemám žádný "normální" články a to z jednoho prostého důvodu - potřebovala jsem využít jediný den, co jsem mohla zůstat doma a nejít do školy a udělat věc, kterou jsem plánovala už dávno a tím je rozcestník. Je to kvůli větší přehlednosti, často jsem narazila na blogy, kde jsem se nedokázala vyznat a nechtěla jsem aby ta moje k nim patřila (teď nemluvil o spřátelených blozích, často jen tak prohledávám net a narazím na cokoli...:D)

Kecy v kleci

22. února 2012 v 14:57


Ano, každý z nás se nutně potřebuje někde vykecat :D :D Mě k tomu slouží tahle rubrika. Není to typ jako milý deníčku, nepopisuji přesné události, co se mi staly tehdy a tehdy i když jistou podobnost to má, nevadí :D Budu se muset hodně ovládat, protože mnohdy jsem nesmírně ukecaný člověk, kerý nedokáže zavřát pusu :D (a někdy zase ne)


Co, kdy kde, proč a jak

22. února 2012 v 14:52 | Vera

Různé výmluvy, proč jsem nenapsala kapitolu tehdy a tehdy, prostě nuda. Neříkám, že články zde nejsou založené na pravdě, to jo :D Ale někdo to jako výmluvu brát může, no a co. Ať už je to jak chce, stejně si bude muset počkat :D

Vzhledem k tomu, že sem zařazuji jenom oznámení, není dovod to kopírovat...:D


Sweet Harmony

22. února 2012 v 14:45 | Vera


Rubrika na moje další salvné výtvory :D :D


v této rubrice platí
PŘÍSNÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!!

*

Mé druhé já

22. února 2012 v 14:30 | Vera

dlouhodobá povídka na mém blogu. víc k tomu nemám co dodat :D


Jeden chybný krok…
Jediné špatné rozhodnutí…
a celý život se vám rázem obrátí naruby.
Dny šednou…
Není nikdo, komu by se dalo věřit…
jenstále narůstající strach o vlastní život,
skrytá pravda o vlastní rodině
a nekonečná nejistota z toho, copřinese zítřek…
každý okamžik může být ten poslední…u
ž není cesty zpět.


PŘÍSNÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!!!

Jednorázovky

22. února 2012 v 14:12 | Vera


Tyhle příběhy (jak už sám o sobě mluví název) Nejsou na pokračování, možná budou mít dvě části nebo při nejhorším tři, ale žádný velký romány nečekejte :D jsou to příběhgy, které mě momentálně napadnou a byly by příliž nudné a o ničem, kdybych je rozvíjela dál a dál

>>NEZAŘAZENÉ<<..............>>TÉMATICKÉ<<

V TÉTO RUBRICE PLATÍ
PŘÍSNÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!!

Photos & Arts

22. února 2012 v 13:55 | Vera


Tahle rubrika je něco jako galerie. Budu sem přidávat fotky, který s pomocí svýho malikatýho foťáčku udělám (A NESTÁHNU NĚKDE Z INTERNETU! NEBO UKRADNU Z CIZÍHO BLOGU!) samozřejmě se do toho nepočítají obrázky, kterými doplňuji články.

A taky svoje vlastní "výtvory" lépeřečeno čmáranice tužkou na papír, které sice nelze pokládat za mistrovská díla, ale každý nejsme nadaní na vše ne?


ZDE PLATÍ
PŘÍSNÝ ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ!!!


Mé druhé já - 10 3/3

21. února 2012 v 17:59 | Vera |  Mé druhé já

dneska jsem začala s psaním trošku dřív a to je i důvod, proč přidávám novou kapitolu :D Příběh se konečně posune trošku jiným směrem, už to nebude jenom sen, ačkoli něco podobného tam ještě v budoucnu bude hrát svou roli...

Chapter X - part 3

Natáhla po ní ruce, aby si ji mohla ještě naposledy pohladit a alespoň s někým cítit svůj dotek, když v tom se malá holčička probudila. Chvíli se na sebe jen tak dívaly, jejich oči se střetly na několik málo okamžiků, ve kterých měla Emma neodvratný pocit, že hledí dítěti přímo do duše, ale zároveň v ní nalézala své vlastní pocity a myšlenky. Holčička však, jako kdyby vycítila něčí přítomnost, se jen schoulila do klubíčka a tiše se rozplakala. A Emma jako by ve svém nitru plakala taky. Duši jí sevřela tvrdá schránka, která se každou uplynulou vteřinou stahovala k sobě a uzavírala ji uvnitř.
Nechápu to

Mé druhé já - 10 2/3

19. února 2012 v 18:12 | Vera |  Mé druhé já

No nakonec se mi to tak trošku roztáhlo...:D takže to "možná" bude mít ještě jednu část...:D :D :D snad nevadí, že tohle ještě není konec kapitoly

Chapter X - second part

Za oknem se něco mihlo. Zpozorněla a popošla blíže a hleděla skrze něj ven do tmy. Přes stále hromadící se kapky na skle toho nebylo mnoho vidět. Buď to byl jen přelud anebo některá z těch postav venku, se kterými se před malou chvílí setkala. Srdce se jí ze samého strachu div nezbláznilo, přestože v sobě, ve svém nitru, necítila život. Jen mrazivý nádech smrti, která si za několik málo minut vybere svoji oběť.


Frozen

18. února 2012 v 23:58 | Vera |  Inspirace
Kdybych tuhle písničku znala o několik měsíců dříve, mohla bych tomu říkat inspirace :D :D Když ji poslouchám, okamžitě se mi vybaví, jedna určitá povídka, se kterou už jste měli tu čest se seznámit. Samozřejmě, že to není přímo doslova a do písmene, ale přijde mi, že hlavní motiv mluví za vše...


Stává se vám taky, že si občas spojíte písničku se psaním? s osobou nebo s nějakým zážitkem a už si tu danou věc bez toho jednoduše nedokážete představit?

Mé druhé já - 10 1/3

18. února 2012 v 19:50 | Vera |  Mé druhé já

Bez dlouhého zdržování v podobě mých obvyklých keců...:D :D :D jen druhá část po pravdě nevím, kdy bude.

Chapter X - part one

Stáli opodál, na asfaltové silnici před domem a něco si mezi sebou tlumeně povídali. Noc právě vstoupila do své největší síly, což dokazovalo dvanáct úderů do kostelního zvonu, který právě oznamoval půlnoc. Ulice byla dokonale prázdná, bez života. Klid, v panujícím bezvětří se nikde nehnul ani lísteček, jen ta skupinka. Ve vzduchu se vznášela atmosféra nepopsatelného děsu, jako kdyby se v následujících minutách mělo odehrát něco zlého.
Byla zde taky. Nepřišla, prostě se tu jen tak náhodou objevila, jako kdyby se připojila do již rozehrané multiplayer hry a byla teď její součástí jako každý jiný, který se sem připojil.


Zase něco :D

18. února 2012 v 15:06 | Vera |  Co, kdy, kde, proč a jak

znáte ten úžasný pocit, kdy vás nikdo neotravuje? - sestra odjela na lyžík se školou, takže mám celej počítač jenom pro sebe! :D (jaké štěstí!) takže budu moci psát rychleji než obvykle. 10 udělám as ina dvě části aby to nebylo tak zdlouhavý, ale ještě nevím. Můžu na pevno říct, že minimálně jedna část bude ještě dneska :D

Mé druhé já - 9

17. února 2012 v 20:36 | Vera |  Mé druhé já

Je to už hodně dávno, co jsem nic nepřidávala. Naposledy v pondělí?...docela dlouhá doba..:// doufám, že to věčný vás čekání zatím neodratilo, podobně, jako jsem já vzdala čekání na Inheritance :D :D :D. Docela se divím, že už mě nezajívá, jak to dopadne...no zpět k věci; devítka není nijak exta záživná, jako třeba předchozí kapiotoly. jinak se omlouvám za případný chyby...Enjoy :)

Chapter IX

Bleskově otočila klíčem v zámku, vzala za studenou kliku a vstoupila dovnitř do malé předsíňky. Docela ji překvapilo, když zjistila, že je v celém domě dokonalá tma, jak tomu v tuto hodinu mnohokrát nebývalo. Bylo docela možné, že se máma vrátila z práce natolik unavená, že si šla okamžitě lehnout s předpokladem, že je Emma už dávno v posteli, ale že by ji nepřišla ani pozdravit? Tahle část se jí nějak nezdála, protože tohle nebyl mámin styl, přijít domů a nedat o době vědět ani slovem "Ahoj"


Time's slipped through my fingers

16. února 2012 v 19:41 | Vera |  Co, kdy, kde, proč a jak

Až teď jsem se dostala k počítači (řekně me před deseti minutama, ale to jsem měla jiné věci na práci, než psát na blog) Chci se omluvit, ale poslední dobou vůbec nic nestíhám a vím, že jsem slíbila, že včera něco přidám, ale nemohl jsem. Dneska taky nic nebude, vrátila jsem se až teď dom, takže nevím, vůbec nevím. Jako kdyby mi čas přímo prokloluzal mezi prsty a já ho nedokázala odchytnout. tohle mě naučilo jednu věc - Nejlepším prostředkem, jak dodržet své slovo je, nikdy ho nedávat :D :D. protože vím, že je u mě dost nepravděpodobné, že ho dodržím včas...pochopte to prosím...:)

it's SNOWING! :)

15. února 2012 v 14:57 | Vera |  Kecy v kleci :D

Dneska nám napadl nový sníh! Bylo to super, ráno se probuďt se zjištění, že jsou všešchny ulice zasněžené a pořád a pořád přibývalo. Celej den, akorád te'ď na chvilku přestlo, no škoda...:D :D ale ty obrovský vločky bylo fakt nádherný! Jinak jsem přidala nový obrázky k mé druhé já (7,8, a 9 kapitola) >>TADY<<

Mé druhé já - 8

13. února 2012 v 21:29 | Vera |  Mé druhé já

Pozdě, ale přece! :DD

Chapter VIII


Dveře se s rachotem otevřely a dovnitř vstoupily dvě tmavé postavy. Světlo jejích baterek zalilo celou místnost oslňujícími pruhy světla a způsobovaly to, že veškeré předměty, co se tu nacházely, vrhaly na podlahu a na stěny dlouhé, tmavé stíny.
Chvíli oba jen tak nehybně stáli na prahu, když tu jeden z nich konečně vystoupil o několik kroků dopředu a znovu přejel místnost zleva doprava baterkou, snad aby si něco zkontroloval. Chybělo jen málo a Emma mohla být prozrazena. Tiskla se na hranu jedné z krabic, ze silného kartónu a sledovala dění před sebou. Snažila se ztlumit srdeční tep, který se vyšplhal až ke kritické hranici mezi panikou a infarktem. Cítila, jak se silně klepe po celém těle, jak jí ovládal strach a drobné kapičky potu, které jí rázem vyrašily na vlhkém čele. Po těle se jí proháněl mráz, přinášející jen svědectví o tom, do jaké zapeklité situace se to dostala.


sedum!...vlastně už osm :D

13. února 2012 v 17:17 | Vera |  Co, kdy, kde, proč a jak

Tak nám skončily prázdniny...:/ a všichni moc dobře víme, co to znamená...nevím, kolik kdo z vás věnuje příparavě nebo úkolům, já teda skoro nic...:D jak jsem slíbila, další část přidám dneska, zase někdy navečer (tak asi v 21.00, dřív to nestihnu)

One moment in time

13. února 2012 v 15:38 | Vera |  Kecy v kleci :D
Všichni jste to určitě už četli na internetu nebo viděli ve zprávách - zemřela Whitney Houston (Americká zpěvačka a "herečka") ale i když jsem ji nikdy předtím neposlouchala a ani o ní nijak zvlášť neslyšela, tuhle písničku jsem si zamilovala ihned, jak jsem ji uslyšela a musím si ji pořád dokola zpívat. No divím se, že u všichni u nás doma ještě neohluchli protože v mým podání je to fakt zážitek...:D :D :D budu s tím muset přestat, jinak mě mamka sprdne, ať tady neřvu na celý dům...:D :D

Jinak tady je ta písnička, pro ty, kteří by si ji třeba chtěli poslechnout...:D


MUSIC!

11. února 2012 v 19:25 | Vera |  Photos & Arts
Nuda při učení...:D A taky menší pokus něco načmárat na papír, protože já normálně moc nekreslím, většinou si jen píšu nesmyslé znaky do sešitů nebo na obaly učebnic propiskou...:D :D


♪♫♪♫♪♫ I LOVE MUSIC! J'ADORE LA MUSIC! ♪♫♪♫♪♫

Půjdu přímo k věci...

10. února 2012 v 22:43 | Vera |  Co, kdy, kde, proč a jak

Neříká se mi to snadno, ale vzhledem k tomu, že nám učitelé naložili v celku dost domácích úkolů a písemek, až se mi z toho točí hlava, musím víkn věnovat něčemu jinému, než jsem původně chtěla - takže silně pochybuji, že přidám kapitolu dříve, než v pondělí. Neslibuji nic, možná se mýlím, ale v tuto chvíli si zatím nejsem jistá ničím. Nenávidím matemaiku! tohle je snad ten úplně nejhorší předmět na světě! (protože mi ho hlavinka vůbec nebere a vždycky jen tak koukám na tanuji "éééé?? to to tam zase píše??...." a bez kalkulačky jsem naprosto v háji..:D no, snad si udržím tu dvojku co mám. Ne tohle bylo vážně mimo, zase jsem se zakecala

Západ slunce aneb cesta tam a zase zpátky...:D:D

10. února 2012 v 20:39 | Vera |  Photos & Arts
Dobře, dneska jsem se rozhodla, že definitivně překonám svoji lenost, která se za prázdniny rozrostla do astronomických vzdáleností, a vyrazím ven. Nejprve jsem se zeptala sestry, jestli by šla se mnou, ale ta odpověděla jen to, že půjde až večer, kdy bude na ledě volno, si zabruslit (před naším domem je totiž nastříkané hřiště a dá se tam vpohodě jezdit..:D) Musela jsem sama a nijak jsem toho nelitovala (myslím si, že kdybychom šli spolu, došli bychom jen pár metrů před dům maximálně...:D)


Není to žádný super-extra-mega-krutý západ slunce, protože jsem vyrazila až moc pozdě a navíc (jak už jsem jednou zmiňovala) nemám tak dobrý foťák - nešlo to zachytit tak, jak jsem to pozorovala já...:D


Mé druhé já - 7

9. února 2012 v 21:06 | Vera |  Mé druhé já

Neupravená, neopravená a právě-teď-dodělaná kapitola...:D omlouvám se že je to tak pozdě, ale dopoledne jsem odjela pryč a na počítač jsem se dostala až o šesti odpoledne...ale stihla jsem to, jak jsem slíbila...:D

Chapter VII

V tu chvíli dočista zapomněla, co je pro ni bezpečné a co ne, ale byla to jediná možnost, jak se z této dočista zapeklité situace dostat. Nemohla už dál čekat až do chvíle, kdy si jí právě přicházející postavy všimnou, i když je od sebe oddělovala ještě dost velká vzdálenost a zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by ti dva nějak zvlášť spěchaly. Nemohla se zbavit dojmu, že se spíš snaží na sebe nepřilákat pozornost nikoho, kdo by se tu jen čistě náhodou mohl objevit. Bylo to krajně nepravděpodobné, ale když ona málem narazila na ně, tady, v opuštěných nočních uličkách, mohla už klidně věřit čemukoli.


Pár obrázků...k Mdj

9. února 2012 v 12:18 | Vera |  Photos & Arts
No vzhledem k tomu, že Anne tak trošku...kreslí...:D tak se rozhodla, že mi k tomu bude dělat ilustrace (taky proč ne že?) Obrázky od ní se mě vážně hrozně líbí (a nejen tyhle, prostě všechny!), ale bohužel je můj foťák nedokáže zachytit tak, jak bych chtěla, ale nevadí...:D Obrázky sem budou postupně přibývat, protože si nemyslím, že by bylo dobrý, zakládat pro každý obrázek nový článek, takže pokud chcete vidět víc, je dobrý to časem sledovat...:D

Ještě jednou moc moc děkuju Aňo, že se ti do toho vůbec chtělo a určitě zas něco nakresli, až budeš mít čas a náladu!

Mé druhé já - 6

8. února 2012 v 17:43 | Vera |  Mé druhé já

Chapter VI


Ticho. Po okolí se rozléhalo pouze hlasité skučení větru, který si pohrával s rozbitými okenicemi domů na pravé straně ulice a třískal s nimi do jejich zdí oprýskaných zdí. Emma si od nich snažila udržovat co největší odstup a raději procházela po chodníku v těsné blízkosti u pouličních lamp, kde se však musela vyhýbat nesčetnému množství popelnic a odpadků, povalujících se jen tak na zemi.


Abyste nečekali...

8. února 2012 v 12:27 | Vera |  Co, kdy, kde, proč a jak

Dopoledne jsem byla pryč (neočekávaná událost..:D) takže jsem se vrátila až teď - nevím kdy budu mít hotovou další část, tak píšu jen aby vám nemátlo, že je poledne a nic tady není...:D

Šestka

7. února 2012 v 17:47 | Vera |  Co, kdy, kde, proč a jak

No...už si ani nepamatuji, kdy jsem tenhle obrázek naposledy používala...:D ale to je teďkom úplně jedno. Kapitolu přidám zítra - musím se přiznat, že nepíšu jenom na blog a ne jenom tenhle příběh (Anne ví, o čem mluvím že?) A rozohodla jsem se tomu věnovat aspoň jeden ten, protože poslední dobou na to dost kašlu a to mě štve ://. Šestka tedy bude až někdy zítra před polednem :D

What if?...

7. února 2012 v 10:39 | Vera |  úvahy o životě

Co když?

Jedna a jedna nejsou dvě?
Jak málo na tom záleží
a mysl už to nezvládá.
My se jen utápíme v moři lží,
které nám svět předkládá...


Definice krásy

5. února 2012 v 21:19 | Vera |  Mini-povídky
Další povídka na světě. Nejprve to měla být jednorázovka, žádné pokračování, žádný rozvinutý děj, ale potom ve mě nastal zlom a začala jsem nad tím přemýšlet o něco víc a tak jsem došla k tomuto závěru. Ani nevím, jestli si pro ni ve svém volném čase najdu místo, protože toho mám v poslední době na psaní docela dost (díky bohu za to, že máme týden prázdniny, jinak by mě museli odvést někam na psychiatrii či co :)


Krutá pravda nebo Sladká lež?

5. února 2012 v 19:49 | Vera |  úvahy o životě
Mám dilema, docela dost velký a nevím si s ním rady. Ne nejde o lásku, ani když se blíží Valentýn :D Prostě nevím, jaké rozhodnutí je to správné...


Odpoledne v háji, ale ne zas tak

5. února 2012 v 19:08 | Vera |  Kecy v kleci :D
Ani nevím, proč to sem vlastně píšu, když to stejně nikdo číst nebude


Mé druhé já - 5

4. února 2012 v 19:07 | Vera |  Mé druhé já

Chapter V

"Cože, to už je tolik?"
Vylekala se Emma při pohledu na hodiny zavěšené na fialové stěně Jillina pokoje, které nemilosrdně ukazovaly už čtvrt na deset, a velká ručička se dál ohromnou rychlostí přesouvala směrem ke třicítce.
"to jsme se zase zakecaly a mamka neví, že jsem tady!"
"Emmo, klid!"
Snažila se Jill zastavit její paniku, která by se brzy mohla začít vymykat kontrole.


Mé druhé já - 4

3. února 2012 v 20:44 | Vera |  Mé druhé já

Tak, (konečně) přidávám čtvrtou část. Tahle kapitola je mimo jiné krátká, nudná a nezáživná, co víc si přát? :D :D Dlouho jsem přemýšlela, jak to vlastně udělám, až jsem se nakonec rozhodla pro tuto cestu a navíc jsem potřebovala nějak navázat na to, co přijde později, aby to sedělo...:D

Chapter IV

"Jill, mě se tam nějak nechce…"
Přiznala Emma po skončení školy, když se obě po poslední hodině konečně potkaly v šatně.
"Nevím, co mám říkat, nevím jak se mám chovat, tohle bude ten největší trapas v mém životě a mamka mi ještě ke všemu nebere telefony, takže bych na to byla sama.


J'adore les vacances

3. února 2012 v 12:00 | Vera |  Kecy v kleci :D
Pro ty, co ani trošku neovládají francouzštinu - miluju prázdniny! (taky, kdo by ne?) Nejhorší na tom všem asi je jenom jedna věc - učitelé jsou všude stejní a asi si myslí, že jejich předmět je ten nejdůležitější, takže po prázdninách píšeme asi...no moc :D písemek. Takže učení jako obvykle přesouvám na poslední víkend. Jinak se pokusím přidat toho co nejvíce, ale nic neslybuju. Zatím užívejte prázdniny!! :D