Tajemství úspěchů v životě není dělat, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme
(Thomas Alva Edison)

>>SOUTĚŽ, 7.4-28.4.2012<<

Zúčastnit se může opravdu KAŽDÝ

Leden 2012

Mé druhé já - 3

31. ledna 2012 v 23:52 | Vera |  Mé druhé já

Chapter III

"…dně ať si Amanda říká, co chce, já to prostě vidím takhle. Co myslíš ty?"
Nic, naprosto žádná odpověď, jako by její slova měla vyznít do prázdna.
"no tak Emmo, vnímáš mě už konečně?"
Zase nic. Tentokrát už to Jill nevydržela. Naklonila se ke své kamarádce a prudce s ní zatřepala za rameno. Emma sebou trhla, podobně jako dnes ráno ve svém pokoji. Hezkou chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co se to tu děje. Z posledních několika málo minut si nepamatovala zhola nic.


né, já jsem úplně v pohodě!

30. ledna 2012 v 21:15 | Vera |  Kecy v kleci :D
Plánovala jsem, že další kapitolu přidám ještě dneska, ale ro by se na obzoru nemohla objevit moje mladší sestřička, která (ač nechtěla) mě celou třetí kapitolu smazala z počítače. moje první reakce byly zabít...uškrtit...utopit...!!! :D a řekla jsem jí, ať si příště raději přečte, ty otravný tabulky, než něco jen tak odklikne...no, možná to někde uvízlo v mezipaměti, ale silně pochybuju...každopádně to dodělám zítra, dneska už nemám náladu nic psát :// (ta kapitola mi zabrala skoro elé odpoledne...)

Za dveřmi je...

28. ledna 2012 v 16:23 | Vera |  Mini-povídky
No, (takhle podle naší češtinářky věta nezačíná, ale mě je to jedno :)) ) kdysi dávno, dávno a dávno. (dávno je u mě tehdy, když si nepamatuju datum) jsme na naší škole psali češtinářskou olympiádu ještě společně s devítkou. Kdyby její součástí nebylo psaní slohovky, nejspíš bych se tam ani nepřihlásila. Asi to zná každý - hodina na test a zbytek na sloh. no, první část mi připadala docela těžká (tedy jak co) a s každou uplynulou otázkou jsem se víc těšila na to, o čem budu psát. Téma mě docela zarazilo - za dveřmi je... co bych na to měla psát? sma jsem byla převapená, že jsem nad tím nemusela dlouho přemýšlet a během chvíle jsem přidělený papír začala zaplňovat mým těžko čitelným rukopisem. Netušík, jak jsem přišla na téma, co budu psát. Prostě mi to blesklo hlavou a už se od toho nedalo oprostit. Ani ve snu by mě nenapadlo, že skončím první a že pojedu do okresu (juhuu! :D) celkem 26 bodů ( z toho 10 za sloh) a učitelka se mě později zeptala, jestli to je celé jenom výmysl (kdo si přečte, asi pochopí) protože.....no prostě proto...:D ale naštěstí nic z toho samozřejmě není pravda.

Má to tak být?

26. ledna 2012 v 22:48 | Vera |  Když jsou slova do rýmu
Tahle malá blbinka mě napadla včera kolem púlnoci. Ani nevím, jak jsem dokázala dát slova takto do rýmu - svou zatím poslední básničku jsem složila ještě na základce a od té doby jsem se od toho nějak oprostila :D Jak to působí na vás?

Sbohem blogu....sbohem všechno, co jsem měla ráda

24. ledna 2012 v 20:19 | ??? |  Co, kdy, kde, proč a jak
Ne, kecám!..:D nic se rušit nebude. Nemám důvod ne?...zatím...pokud mi ho tedy někdo z vás nedá. zpět k tomu nadpisu - jednoduše řečeno, moje rodiče tak trošku zjistili, že u počítače trávím nadbytnou dobu času. (pro ně moc nadbytečnou, z nám lidi, kteří tam jsou ještě daleko déle než já) no, jestli jsem tu dlouho nebo ne, to ani já nedokážu správně posoudit, ale tak max 3 hodiny, problém je v tom, že vždycky když ke mě přijdou tak tak jsem..:// (tomu se prostě říká zákon schválnosti) tak se mě mamka dneska zeptala - Proč trávíš tolik času u počítače?. no samozřejmě jsem se jí snažila odpovědět jak jen nejvíc neurčitě to jde, alenešlo to. tak jsem musela říáct pravdu ( :((((( ) no a ona na to jenom - a co tvoje záda, k čemu ti pak bude nějaká knížka? přiznám se , že na tohle jsem nedokázala odpovědět. Jasně, že u toho sedím rovně (spíš opřená na židli) ale asi bych s tím vážně měla něco dělat. ale psát budu pořád....jen tady nebudu tak často jak jsem měla ve zvyku...:D

Mé druhé já - 2

24. ledna 2012 v 18:59 | ??? |  Mé druhé já

Chapter II

Emma se trhnutím probudila a prudce se posadila na posteli. Z čela jí odkapával horký pot a při tom se tvářila neobyčejně rozrušeně. Tento sen se jí zdál už několikrát. Začalo to asi před týdnem a od té doby se k ní noc co noc zase vracel s navlas stejným scénářem, ale ještě nikdy předtím to nebylo tak živé, jako tentokrát.
Prázdným pohledem zírala na bílou stěnu před sebou, kde se jí před otevřenýma očima odehrávaly záblesky z toho podivného snu, jako sestříhané fotografie na běžícím pásu. Už to znala nazpaměť, věděla, kdy co přijde, ale nijak nedokázala zabránit, aby jí to ani tentokrát nepřipadalo tak děsivé, jako pokaždé. Vždycky se zdálo, jako se celý ten děj odehrával přímo před ní, ale přesto do něj nešlo vstoupit. Podobně, jako kdyby si nasadila 3D brýle. Něco takového je ovšem ve snech zcela nemožné.

Zakázaný styl

18. ledna 2012 v 21:12 | ??? |  Mini-povídky


Tahle povídka je na můj vkus docela nudná, ale i tak jsem si řekla, že ji stejně napíšu, jinak by mě visela v hlavě asi ještě
dalších 100 let. Hlavní motiv je volejbal (čim to že mi to napadlo v těláku, zrovna při téhle činnosti?) ale ne nadarmo jsem ji zařadila přávě sem...:))










Mé druhé já - 1

17. ledna 2012 v 18:06 | ??? |  Mé druhé já

Chapter I

Obloha se zatáhla a na zen dopadaly první kapky. Bylo už pozdě v noci. V dáli se zaburácel hrom, signalizující pomalu blížící se bouři. Temná mračna se děsivě stahovala nízko nad město ponořené do klidného spánku a hvězdy ze strachu před nimi raději samy vyhasínaly. Brzy se rozpršelo docela, přitom černé nebe ozářily dva jasné záblesky oslňujícího světla. V té době se ozval první výstřel…

Mé druhé já - Introduction

16. ledna 2012 v 15:49 | ??? |  Mé druhé já

Jeden chybný krok…
Jediné špatné rozhodnutí...
a celý život se vám rázem obrátí naruby.
Dny šednou…
Není nikdo, komu by se dalo věřit…
jenstále narůstající strach o vlastní život,
skrytá pravda o vlastní rodině
a nekonečná nejistota z toho, copřinese zítřek…
každý okamžik může být ten poslední…
už není cesty zpět.


Mé druhé já

16. ledna 2012 v 15:26 | ??? |  Mé druhé já
Asi první povídka na pokračování na tomto blogu. Budu se snažit přidávat každou část vždycky jednou týdně (v pondělí nebo v úterý) podle toho, jak budu mít čas, protože je ještě spoustu jiných věcí, které bych chtěla udělat a na tohle mi po pravdě nevyzbývá moc času (Anne asi ví, o čem mluvím...;))
Uvidím, jestli tu ještě dneska něco přibude

Jedna malá zapomenutá pohádka

15. ledna 2012 v 16:39 | Vera |  Mini-povídky

Psáno podle skutečné události....

Sedím u stolu na kraji rušné místnosti, přede mnou "opuštěný ostrov" a zírám do prázdna. Celý tento večer je dokonalá nuda, ale musím uznat, že koktejly tu dělají skvělý. Ještě jsem si mohla vybrat "Americké léto" ale to bylo na moje poměry moc sladký, než abych dokázala vypít celou sklenici. Amerika je vůbec takový přeslazená…
Divím se sama sobě, jak jsem se k tomuto vůbec mohla nechat přemluvit. Ten, kdo mě dokáže přimět, abych souhlasila s něčím i proti své vůli, je buďto génius anebo používá zvláštní způsob vydírání. Lucy si vybrala tu druhou možnost; Když jsem jí naznačila, že o své účasti zde silně pochybuji, ani na okamžik neváhala a řekla mi, že pokud mě tu dnes večer neuvidí, tak se mnou nebude do konce měsíce mluvit. Nemyslím si, že by to dodržela, protože u ní člověk nikdy neví, ale byl to dokonalý způsob, jak mě vhodit do nejistoty. Kdyby to bylo na mě, nedala bych na její přesvědčování a nikam bych nešla, jenže to nebylo zdaleka tak jednoduchý, jako říct jedno prostý "ne"¨

Jen tak mimo...:))

12. ledna 2012 v 22:32 | ??? |  Co, kdy, kde, proč a jak

No, jak jsem možná neříkala, mám rozepsanýho něco jinýho, než to o čem jsem se jen tak na polo zmínila před tím. Možná stihnu v pondělí dopsat první kapitolu, ale ještě hodně uvidím, protože mi toho zbývá ještě docela dost a čas letí....://
Jinak dneska z tý angličtiny už úplně šílím!...:D Jako už bych nebyla dost mimo, ale v Dějáku na mě jako obvykle padla "kreativní nálada" a začala jsem povídku, co píše má NEJ kámoška přepisovat do angličtiny!!...:D zatím vypadá to...zajímavě...když vezmeme v úvahu moji angličtinu...ale nemíním toho nechat :)). Jo, takhle to dopadne, když se autorka nudí....:D ale je to sranda!!

Decision

9. ledna 2012 v 16:58 | Autorka |  Co, kdy, kde, proč a jak

takže po dohodě mezi čtyřma očima (ne červenýma, jak by si "někdo" mohl myslet) a chatem je rozhodnuto - TAM TO sem dávat nebudu (stejně sem o tom dost silně pochybovala). Takže až budu mít čas a náladu, vrhnu se na něco jinýho (podle mě to dopadne že budu mít rozepsanejch milion věcí, ale budu stíhat jenom "jedno..:D)

Je to ve hvězdách...

8. ledna 2012 v 23:09 | Autorka |  Co, kdy, kde, proč a jak

Teď jsem trošku na pochybách, jestli budu v blízké době něco přidávat. Mám rozepsaný dvě věci, sama si říkám, jak je možná, že píšu druhej a první díl zároveň...:D :D spíš bych řekla, že ne. Uvidím, jestli jeden určitej človíček nebude proti, protože to, co momentálně píšu, je tak trošku pro ni. Asi se jí zeptám nebo si tohle přečte sama, nevím jestli sem bude mít čas chodit..:D :D. V tuto chvíli si nejsem jistá ničím...

Unwritten

8. ledna 2012 v 21:06 | Autorka |  Inspirace
Zjistila jsem, že tahle písnička mě docela vystihuje...:D




Profil

8. ledna 2012 v 18:35 | Autorka
Kdo jsem? - (ne)normální 14ti letý človíček, kterého ze všeho nejvíce baví psát psát a psát, klidně i pozdě do noci... na tom už nezáleží :)
jméno?...tak to raději ne :D. I Když mě tu nikdo nezná. Hrozně nerada se pod něco podepisuju, protože když se neví o koho jde, nemůže mě nikdo drbat jinak, než "TA HOLKA"...možná jsem k s sobě až příliš kritická, ale tohle asi už nezmněním...

Co/koho mám ráda a ne? - svý kámoše přece..;) naopak nesnáším pokrytce! (ty lidi, kteří si myslí něco jiného, než říkají!) možná proto se snažím říkat všechno na rovinu a ne to všemožně obcházet

Proč píšu? - proč někdo hraje na klavír a někdo chodí na volejbal? Asi ze stejného důvodu - baví je to. Snažím se nepsat jenom pro sebe, je hezký, když občas přijde někdo ze třídy a řekne; "....píšeš fakt skvěle, těším se na pokračování..." to člověka hned potěší a motivuje ho to vytvářet něco dál. Jsem ráda, že se jim to líbí. Jasně, nejsou to zázraky, co se tu občas objeví, ale snažím se.
Ti z vás, kdo si založili blog ze stejného důvodu se možná denně setkávají s podobným problémem - nikdy není čas! Zvláště, když musíte sdílet počítaš s někým s rodiny a každý po vás každou chvíli něco chce nebo jenom ruší. Snažím se tomu věnovat každou volnou chvilku, protože těch není nikdy dost. možná z toho důvodu kašlu na školu, jak jen se dá..:D

Chtěla bych se stát spisovatelkou? - NE! nikdy..:D teda alespoň jsem o tom ještě nepřemýšlela že bych si třeba za X let náhodou něco vydala, až budu starší. Ale psát bych každopádně chtěla pořád..